rostliny - Rostliny - CHKO Poodří

Pestrost květeny CHKO Poodří je dána především častým střídáním různých typů stanovišť, jako jsou louky, lesy, rybníky, tůně či porosty mimolesní zeleně.

Louky

V Poodří tvoří jedinečný souvislý komplex o ploše necelých 25 km2, což je asi jedna třetina rozlohy CHKO. V závislosti na vlhkostních poměrech a způsobu obhospodařování na nich lze spatřit hned několik typů druhově odlišných společenstev. Na nejvlhčích místech, jako jsou např. terénní sníženiny, rostou druhově poměrně chudé porosty vysokých ostřic, např. ostřice štíhlá (Carex acuta) či ostřice pobřežní (Carex riparia). Méně vlhkostně náročná jsou pcháčová společenstva s pcháčem potočním (Cirsium rivulare), pcháčem šedým (Cirsium canum) či pcháčem zelinným (Cirsium oleraceum).

Nejčastější jsou psárkové louky s typickými druhy psárkou luční (Alopecurus pratensis), metlicí trsnatou (Deschampsia caespitosa), kohoutkem lučním (Lychnis flos-cuculi) nebo krvavcem totenem (Sanguisorba officinalis). Při nedostatečném kosení mohou tato společenstva přecházet v tužebníková lada s dominantním tužebníkem jilmovým (Filipendula ulmaria). Vlhkostně nejméně náročné jsou ovsíkové louky s ovsíkem vyvýšeným (Arrhenatherum elatius), zvonkem rozkladitým (Campanula patula), kopretinou bílou (Leucanthemum vulgare), chrastavcem rolním (Knautia arvensis) a dalšími druhy. Louky jako celek představují dynamický systém, ve kterém jedno společenstvo může poměrně snadno přecházet v jiné.

Rybníky a tůně

rybníkářství má v Poodří více než pětisetletou tradici. Dnes se jich v Poodří nachází téměř sedmdesát. Na rybnících s méně intenzivním obhospodařováním se vyvíjí poměrně bohatá vegetace. Při okrajích to mohou být porosty rákosu, orobince či vysokých ostřic, dále od břehu se mohou vyskytovat porosty růžkatců, rdestů, bublinatek i kriticky ohrožených druhů kotvice plovoucí (Trapa natans) či vodní kapradiny nepukalky vzplývající (Salvinia natans).

Tůně a odstavená ramena představují vhodná stanoviště pro některé druhy lakušníků, ohroženou žebratku bahenní (Hottonia palustris) nebo stulík žlutý (Nuphar lutea). Při vysychání tůní obsazují bahnitá dna další druhy rostlin, např. žabník jitrocelový (Alisma plantago-aquatica), halucha vodní (Oenanthe aquatica) či zevar jednoduchý (Sparganium emersum).

​​​​​​Lesy

V Poodří zaujímají pouze 10 % celkové rozlohy, což tuto oblast řadí mezi nejméně zalesněné chráněné krajinné oblasti v ČR. Jednotlivé lesní komplexy jsou z velké části součástí přírodních rezervací (zejména PR Polanský les, NPR Polanská niva či PR Bařiny). Poměrně hojně jsou zastoupena společenstva tvrdých luhů s dubem letním (Quercus robur), lípou srdčitou (Tilia cordata), habrem obecným (Carpinus betulus) a jasanem ztepilým (Fraxinus excelsior). Bylinné patro se vyznačuje barevně nápadným jarním aspektem, který utváří např. ohrožená sněženka podsněžník (Galanthus nivalis), sasanka hajní (Anemone nemorosa), česnek medvědí (Allium ursinum) nebo karpatské druhy hvězdnatec zubatý (hacquetia epipactis) a kyčelnice žláznatá (dentaria glandulosa).

Podél řek, především v ohybech meandrů, se hojně vyskytují měkké luhy. Dominantními dřevinami jsou různé druhy stromových i keřových vrb, především vrba bílá (Salix alba) či vrba křehká (Salix fragilis). V podrostu se ze vzácnějších druhů může vyskytnout např. nadmutice bobulnatá (Cucubalus baccifer). Měkké luhy jsou bohužel čím dál tím více narušovány invazemi nepůvodních druhů rostlin. Z těchto invazních druhů můžeme jmenovat např. netýkavku žláznatou (Impatiens glandulifera), slunečnici topinambur (Helianthus tuberosus) a především křídlatku japonskou (Reynoutria japonica).