Neživá příroda

Geologický vývoj

Širší oblast Jeseníků je v odborné geologické literatuře často uváděn jako geologicky velmi složitý a různorodý. Rozmanitost hornin, jejich výskyt a jejich uspořádání v terénu, jsou výsledkem složitých geologických procesů vývoje, který trval stamiliony let. Jesenická oblast se dělí na několik hlavních geologických jednotek, které mají charakter kleneb. Jádra kleneb jsou ze starých předdevonských hornin (vznikly před 400 miliony let), obaly kleneb tvoří horniny vývojově mladší. Hlavní hřebeny Hrubého Jeseníku jsou budovány klenbou desenskou na východě a keprnickou na západě. Převládají v nich ruly a svory. Horniny obalů hlavních kleneb oblasti vznikly většinou v devonu, tj. asi před 360-410 miliony let. V té době bylo území dnešních Jeseníků zaplaveno prvohorním mořem, na jehož dně se usazovaly štěrky, písky, jíly, vápnité kaly i sopečný popel. Z těchto mořských sedimentů vznikly později horotvornými pochody za vysokých tlaků a teplot tzv. přeměněné horniny jako např. metakvarcity, fylity, břidlice, mramory a metatufy. Sopečnou činností se v devonském moři vytvořil pestrý sled diabasů, spilitů a keratofyrů: v závislosti na vulkanismu vznikaly v těchto horninách také polohy železných rud, barevných kovů i ložiska zlata. Během vrásnění na konci prvohor (v karbonu – tj. asi před 300 miliony let) ustoupilo moře k východu. Z jeho usazenin pak vznikly dnešní mocné polohy drob, pískovců, slepenců, prachovců a břidlic Nízkého Jeseníku, jejichž soubor se označuje jako kulm (spodní karbon). Ke konci horotvorných pochodů v karbonu se pohoří rozlámalo na mohutné kry, které se různě posouvaly. Od konce prvohor (před 250 miliony let) se povrch vzniklého pohoří začal erozivní činností postupně zarovnávat.

Vývoj krajiny

Ve čtvrtohorách až k úpatí Hrubého Jeseníku a Rychlebských hor zasáhl severský pevninský ledovec, který výrazně ovlivnil modelaci krajiny a přinesl s sebou kromě štěrkopísků i různě velké úlomky skandinávských hornin – tzv. bludné balvany. Vrcholy hor pokrýval horský ledovec, jehož pozůstatkem je ledovcový kar a moréna ve Velké kotlině. Periglaciální útvary dodnes tvoří podstatnou součást jesenické krajiny. Známé skály - Petrovy kameny, Vozka, Obří skály či vrchol Keprníku tvořící již z dálky viditelné dominanty jsou výsledkem intenzivního mrazového zvětrávání v předpolí ledovce v dobách ledových. Extrémně mrazivé klima se podílelo nejen na těchto tzv. mrazových srubech, ale docházelo také k tvorbě zajímavých terénních půdním tvarů jako jsou například dodnes zachovaná kamenná  moře na  Břidličné, Ztracených kamenech,  Borku,  Suchém  vrchu nebo mrazem tříděné půdy na holích. Na konci posledního glaciálu se do bezlesé krajiny šířily stromy. Nejprve vrby a břízy, později smrk a nejpozději buk. V době před 8 až 6 tisíci lety zasahoval les až do nejvyšších poloh. Zde se však jednalo o les řídký, který umožnil přežití světlomilným horským druhům. Bezlesí bylo udržováno také častými lavinami. Velkou roli spolu s reliéfem sehrála voda, která zapříčinila vznik četných rašelinišť. Díky nepropustnosti podloží vznikly v době poledové rašeliniště na Rejvízu, mezi Keprníkem a Vozkou. Horský ráz Jeseníků dotvářejí hluboce zaříznutá údolí s bystřinami, které často překonávají velký spád menšími vodopády (vodopády Bílé Opavy, Vysoký vodopád na Studeném potoce). Posledním krajinotvorným prvkem je pak člověk, a to v pozitivním i negativním smyslu slova. Lidé začali těžit zlato v Jeseníkách již před 3 500 lety. Těžilo se zde i stříbro, železná ruda, měď, pyrit, grafit nebo krupník.

 Vodstvo

Díky vysokým srážkovým úhrnům patří Jeseníky k vodohospodářsky významným územím a proto byla celá CHKO zařazena do chráněné oblasti přirozené akumulace vod. Toky mají ve svých horních úsecích bystřinný charakter, velké převýšení překonávají menšími vodopády.

Hřeben Hrubého Jeseníku je součástí hlavního evropského rozvodí. Ze západních svahů odtéká voda do Černého moře (povodí Moravy) a z východních svahů teče voda do Baltského moře (povodí Odry). V Jeseníkách pramení řada toků, např. Opava vzniklá soutokem Střední, Bílé a Černé Opavy. Soutokem Hučivé a Divoké Desné vzniká řeka Desná. Na jesenické straně pohoří je významnou řekou Bělá.

Na území CHKO Jeseníky najdeme velké množství pramenů, některé minerální prameny zapříčinili vznik lázeňských míst. K lázeňským účelům se využívají prameny v Karlově Studánce, Jeseníku, Velkých Losinách a Lipové-lázních.

Zkameněliny

Jeseníky jsou na paleontologické lokality poměrně chudé, i přesto zde najdeme místa s prvohorními zkamenělinami ramenonožců, mlžů, korálů a trolobitů.

Klasickou paleontologickou lokalitou je Suchý vrch, ležící severozápadně od Vrbna pod Pradědem. V silně zvětralých drakovských kvarcitech jsou hojné nálezy brachiopodů. Suchý vrch je rovněž typickou lokalitou trilobita Digonus comes. Další zajímavou lokalitou je horní úsek západního svahu Břidličné hory.